Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.Lucius Annaeus Seneca
Blog o všem co se dá vytvořit rukama

Počteníčko

Jaké se vám zdají sny?

31. srpna 2007 v 5:01 | Věrka
Tak jsem dnes měla sen, že miláček vyhodil z okna cigaretu a chytla suchá tráva a taky chytl sousedův barák. Polila mě hrůza a modlila jsem se ať

Taky občas nemůžete usnout?

29. srpna 2007 v 1:28 | Věrka
Tak jsem Vám nemohla včera usnout.

Vyvolení

27. srpna 2007 v 20:41 | Věrka
No a je to zase tady další reality šou Vyvolení tentokráte potřetí a z nové vily))
Tak co budete koukat? já to asi prubnu a uvidíme)))

Výročí 8 let

22. srpna 2007 v 20:21 | Věrka
Tak jsme s miláčkem oslavili 8 leté výročí co jsme spolu začli chodit)))

Nejoblíbenější hláška a z filmu?

3. června 2007 v 11:39 | Věrka
Jaká je Vaše nejoblíbenější hláška z filmu?
No u mě jednoznačně vedou hlášky z filmu Slunce Seno....
...Velebnosti vy svítíte....
...a vrátili nám je poblitý to tam taky napište...
Počkej, až táta vytřízliví, ten ti jich nandá
Tati, a bila tě někdy tvoje maminka? Ne, jenom tvoje
Běž si ho umejt!
zázrak stal se zázrak
My nejsme žádný podvodvodníci...Unterwasermanni...my jsme poctiví jezedáci z Hoštic
jedna píseň...áni nevěděla jakýho, jakýho....
))))))))))))

Mikrovlnka nebo já?

4. dubna 2007 v 19:32 | Věrka
No tak Vám teda nevím, Velikonoce mám ráda, je to pro mě totiž nová možnost jak na chvilku změnit a vyzdobit své okolí, tedy byt, nebo vlastně teď už baráček. A já změny moc ráda))) Nevím čím to je, ale vždy jednou za čas musím ve svém životě něco změnit a když to zrovna není přítel, který teda na můj vkus už drží pořádně dlouho něco přes 7 a půl roku, tak to musí být aspoň moje okolí. Tedy spíše nějaký kus nábytku.

Nesnáším TOKIO HOTEL

28. ledna 2007 v 17:21 | Věrka
NESNÁŠÍM TOKIO HOTEL A MYSLÍM TO ZCELA VÁŽNĚ. TO NEZNÁTE TAKY NĚCO JINÝHO NEŽ JE? AŤ VLEZU KAM VLEZU VŠUDE TOKIO HOTEL.JSEM NA TOKIO HOTEL POSLEDNÍ DOBOU ALERGICKÁ A HLAVNĚ OD DOBY CO CHODÍM SEM.
TAKY JE NESNÁŠÍTE? PÍSNĚTE))))

Už vím jak chutná smrt

26. ledna 2007 v 4:44 | Věrka
Jednou jsem měla opravdu zvláštní sen, na který asi nikdy nezapomenu. Ten sen byl o tom, že jsem byla někde pod stanem, strhla se vichřice, padaly stromy a pršelo. A my jsme utíkali, chtěli jsme se někde schovat. Najednou jsem se otočila a viděla jsem jak na mě padá strom. Pamatuji se, že to byla vrba a byla stará a už věděla, že zemřít musí, že přišel její čas. A já tam stála, vítr fičel jak blázen, dešťové kapky pleskaly o mou tvář a já se nemohla hnout z místa. Připadalo mě to, jako by se zastavil čas.Zkoprněle jsem koukala na tu vrbu, která se pomalu kácela přímo na mě a já věděla, že taky musím umřít a že umřu teď. Ale něco se ve mě na poslední chvíli vzbouřilo a křičelo néé, já ještě nechci. Vždyť tu mám svou rodinu, své přátele, svou životní lásku....

Nemůžu spát

26. ledna 2007 v 4:17 | Věrka
Tak se Vám probudila v jednu ráno, měla jsem nějakou noční můru. Pamatuju si jen to, že jsem si strašně oddechla, že to byl jen sen....

Slaměná vdova

24. ledna 2007 v 16:55 | Věrka
Tak si představte, že mě ten můj Rumcajs před chvilkou zavolal, že nepřijede domů((((.

Zrcadlo

17. ledna 2007 v 23:25 | Věrka
Tak nám dneska přivezl Rumcajzův táta konečně zrcadlo do koupelky. Trvalo to sice déle než jsem čekala, ale pro mě je dlouhá i půlhodina, když něco chci nebo potřebuju nutně udělat))). Já musím mít všechno hned))

Jak mě přítel zmlátil aneb Mluvíte? Spíte? Nebo děláte obojí?

10. prosince 2006 v 15:05 | Věrka
Probudila mě rána, kterou jsem obdržela přímo do nosu. Strašně jsem se lekla, protože jsem v tu chvíli nevěděla, co se přesně děje. Slyšela jsem hlas a jelikož byla ještě tma, napadaly mě hrůzné scénáře. Někdo nás vykrádá, jsme přepadeni, nebo že bych ještě spala? Pro jistotu jsem rozsvítila lampičku a pak jsem znovu uslyšela ten hlas: "Jsem ti už jednou řekl, že potřebuju číslo 159 a né číslo 169! Já nevím, kolikrát ti to mám opakovat sakra. A ty bedny vozíte pořád sem, i když jsem Vám jasně řekl, že patří na opačnou stranu skladu!" S úlevou jsem se zahleděla na mého přítele, který vehementně rozhazoval rukama a vypouštěl z úst více či méně srozumitelné požadavky na své snové spolupracovníky.
 
 

Reklama