Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.Lucius Annaeus Seneca
Blog o všem co se dá vytvořit rukama

Životní trable jedné buchty díl 1

29. ledna 2007 v 11:27 | Věrka |  Životní trable jedné buchty
"Sakra já ho zahodim zmetka jednoho, to už je tenhle týden potřetí."vztekle jsem hodila telefon zpět do báglu a jala se znovu rytmickými kroky zdolávat zasněžený kopec. Opět se vybil telefon, jako vždy, když ho nejvíc potřebujete. Mráz mě štípe do tváří a já si vztekle narazím kulicha ještě více do čela, že přes něj sotva vidím, ale zaplať Bůh za něj, sice v něm vypadám jako kretén, ale hlavně, že je teploučko.

Kdyby aspoň přestal foukat ten hnusnej vítr.A kdybych si koupila ten novej telefon, co už ho chodím měsíc očumovat. No jo, jenže to bych na něj musela mít, že jo. A toho troubu ani nenapadne, aby doma spoň zapípal, že!:" Holka pozor, došla šťáva, dej mě nabít. Je to šmejd, co vám budu vyprávět. No on to teda, žádnej dědeček není mám ho pskoro rok a možná by stačilo jenom koupit novou baterku, ale když já se zhlédla v tom novém a tenhle mě přestal nějak bavit. A přece nebudu investovat zbytečně prachy do něčeho, co už nechci.No a teď toho lituju. Proč jenom musím být tak nerozhodná. Strašně dlouho mě trvá než se k něčemu rozhoupu nebo rozhodnu. Asi to bude tím, že jsem se narodila ve znamení Vah. Tuhle vlastnost u sebe nesnáším a tak se jí občas snažím zapudit tím, že se rozhodnu rychle a bez přemýšlení. No a většinou nebo teda vlastně skoro pokaždý toho pak lituju a nadávám si. A příště už si dávám bacha abych nebyla tak zbrklá a neudělala tu stejnou chybu co předtím, takže zase dlouho přemýšlím, říkám si pro a proti a nemůžu se rozhodnout, a jsem zase zpátky v bludném kruhu. A tak to jde takhle pořád dokola. A nejenom s mobilem. Tento kolotočový styl uplatňuji i ve vztazích a jiných věcech co se mé osoby týče.
Hmmm, ale to už jsem odbočila, prostě jsem si měla tu baterku koupit a hotovo. Netrčela bych teď ve vánici a mrazu v nějakým zapadákově na konci světa. Ještě ke všemu je tma jako....hmm no víte kde.
Uff plíce moje drahý, že já trdlo přestala běhat(a začala kouřit), teď je moje kondička v čudu. Ten kopec, to byl teda záhul, musím si kapku odfrknout. Odhodím batoh z ramen, jde to trochu z tuha, jelikož mám péřovku a jsem v ní jak přežranej medvěd.
Bágl si hodím k nohám, povytáhnu kulicha, tak abych viděla a sundané rukavice narvu do kapes. Popaměti hrabu v baťohu do té doby, než objevím, to co hledám. Samozřejmě, jak si mohla dneska domyslet, v krabičce je poslední cigáro.Stejně jsem chtěla přestat kouřit, tak proč né dnes. Strčím si ho do pusy a znovu se nořím no baťohu. nejprve abych tam schovala prázdnou krabičku na někdy až někde bude koš a pak abych našla zapalovač. Ani bych se nedivila, kdyby tam nebyl, dneska je u mě možný všechno.
No konečně se podařilo a cigareta je zapálena. Oddechnu si a dám sbohem ozdobné šňůrce ze šály,kterou se mě podařilo upálit zapalovačem, když ji odhazuji do příkopu. Snad nebyla moc umělá a rozloží se na humus dřív než za třicet let.
Trošku jsem se tou cigaretou uklidnila, aspoň to.
Zašněruju batoh a střídám ruce, chvíli držím cigáro, chvíli je mám v kapse. Zaměstnána touto čiností si málem ani nevšimnu blížícího se auta. Rychle hodím bágl zpátky na hrb, jde to ztuha mám zmrzlé ruce a taky mě překáží cigáro. Toho se zbavím lehce, když otevřu ruku a vítr ho rychle ukradne a nese kamsi do neznáma. Hlavou mě prolétne myšlenka"Doufám, že nepodpálím les". Ale to snad ne, když je sníh(aspoň doufám). Jenže než stačím vztyčit ruku se známým gestem na znamení toho, že stopuju je auto v tahu.
No tak to je super to se mi zase něco povedlo. Jediný auto co tudy jede za sto let a já ho propásnu. A ještě jsem si blbec zahodila poslední cígo. Zaženu myšlenku, že bych ho mohla třeba ještě najít, nasadím rukavice, urovnám čepici a vydám se znova na cestu.No co, stejně se stopovat bojím, a všude před stopem varují.Když si ale uvědomím, že jsem už mohla sedět ve vyhřátém autíčku a pomalu roztávat, nakvašeně si přirazím čepici ještě víc do čela a přidám do krouku.
Po půl hodině, kdy se mi podaří dvakrát potupně padnout po ledovce na zadek a dostanu se konečně na rovinku uvidím v dálce pomalu se přibližující se auto. Jede krokem a tak mám dost času na to abych si rozmyslela zda ho stopnu nebo ne.Poraďte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám stopovat?

ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama